V roce 1953 přešel do škodových závodů, za které hrál a ze vyšlo první číslo „Zpravodaje“. Od roku 1956 začal psát zpravodaje pro Jiskru Nový Bor. Ne její první sezónu šel do Zákup pěšky, aby mohla zapsat písemné informace do zpravodaje.
Zpravodaj, který pan Verner psal ručně tuží a barvami na formát A3, mapuje novoborskou kopanou, ale i ostatní sporty v Novém Boru. Je doplněn řadou fotografií, kreseb, grafů, ale i historických dokumentů a můžeme z něho čerpat výsledky a události z let 1945 až 1972. Zpravodaj býval vyvěšen ve skřínce na náměstí 3 až 5 hodin po skončení zápasu. Nakonec z těchto zpravodajů bylo svázáno do 30 svazků o 30 stranách A3. Jej jenom škoda, že toto dílo nemá možnost vidět více fanoušků. Pan Verner za Jiskru Nový Bor nastoupil i do zápasu a to v pohárovém utkání proti Šluknovu 10. 6. 1962. Jak sám říkal, za odměnu za 500. číslo zpravodaje. Po roce 1972 se pan Verner přestěhoval do Záboří na Labem, do rodného kraje, kde vedl knihovnu, jež získala řadu ocenění. Jeho krédo je „Sport a knihovna je můj osud“.

Za vytvořené dílo děkujeme a přejeme pevné zdraví.

Po ukončení
kariéry jako neregistrovaný hráč hrál za
Cosmos Nový Bor, dále za Staropramen Nový Bor a
nakonec za Crystalex Nový Bor.
Své působení
ve fotbale ukončil tam, kde začal a to ve Sloupu v Čechách,
kde trénoval v letech 1999 až 2001 žáky.

Populární
„Pagi“, jak zněla jeho přezdívka, byl uznáván
ve všech mládežnických kolektivech. Ve svém
zaměstnání v ZPA vykonával funkci sportovního
referenta v odborové organizaci. Pořádal pravidelné
turnaje v kopané, kuželkách, badmintonu, nohejbalu ap.
mezi jednotlivými středisky. Dále pořádal
pravidelné zájezdy na utkání PMEZ v
kopané, když hrála Dukla Praha. V neposlední
řadě hrál kopanou za neregistrované.

Řada lidí
poznala Milana i v soukromém životě, kde dokázal
rozdávat radost, úsměvy a lásku kolem sebe.
Rozloučil se s námi 5. 3. 2002 mottem: „Kdo byl milován,
nebude zapomenut.“. Milane, za vše ti děkujeme.

Rád vzpomíná
na zápas proti Spartě Praha junioři, za které hráli
již ligový hráči jako brankář Houška,
Orgoník, Kočí a Siegl. Posledně jmenovaný v
Novém Boru hrál za reprezentační 18 v utkání
ČSSR – NDR. Před utkáním byl Nový Bor
předposlední a Sparta vedoucí tým divize.
Domácí tým se Sparty nezalekl a po poločase 0 :
0 zvítězil 1 : 0 gólem Karla Kubeše po přihrávce
Penčeva. Hrálo se mu dobře i na hřištích Braňan,
Litoměřic a Roudnice. Například v Braňanech nastřílel
4 góly.

Když skončil v Novém Boru,
hrál poté ve Sloupu a ve Cvikově, kde ukončil v 50
letech svoji hráčskou kariéru. Dnes hraje za A tým
Nového Boru jeho syn Lukáš. Karel zůstal kopané
věrný i jako divák. Přejeme mu hlavně hodně zdraví.

Po vojně se opět vrátil do Nového Boru a jeho dobrých výkonů si všimli funkcionáři Slavie Liberec a tak se stalo, že opět přecházel i s Vlastíkem Martínkem do Liberce. Zde pak oba novoborští hráči hráli v tomto mužstvu spolu s legendárním Láďou Přádou na což Láďa Hubert rád vzpomíná. Po ukončení angažmá v Liberci se vrátil do Nového Boru. Asi po dvou sezónách se stalo, že Nový Bor sestoupil a v té době postoupila Česká Kamenice do divize a Láďa Hubert neodolal nabídce a stal se jejich hráčem asi na čtyři sezóny. Následně se opět vrátil do Jiskry Nový Bor a zde pak po několika dobrých sezónách ukončil v 37 letech svoji fotbalovou činnost.
Byl velmi oblíbený nejen u fanoušků, kteří na svého Číču nenechali dopustit, ale i u spoluhráčů pro svoji dobrou povahu. Nebyl sice obávaným střelcem, ale o to více, díky své neobvyklé fyzické kondici, odváděl velkou práci ve středu pole.
Teď už zbývá Láďovi Hubertovi jenom poděkovat jménem FC Nový Bor, za jeho dlouholetou aktivní činnost a popřát mu hodně zdraví do jeho dalšího života.