Dosavadní triumvirát Zd. Kunst /vedoucí/, Borský /trenér/ Běloch /asistent/ avizovali již začátkem jara, že u A-mužstva končí bez ohledu na konečné umístění a tak vedení oddílu muselo sehnat náhradu. Podařilo se mu získat bývalého vynikajícího stopera České Lípy Ludvíka Hodonského, trenéra II. třídy s bohatými hráčskými a trenérskými zkušenostmi. Funkci vedoucího převzal František Suchánek, zvaný „Kačáni“. Nikoliv podle čsl. reprezentanta, ale podle způsobu chůze. Trenér Hodonský to z počátku neměl lehké. Bez stopera Libora Kroutila, Kadaněho a Z. Kunsta převzal mužstvo 14 dní před zahájením soutěže a s hráčským materiálem se vlastně začal seznamovat až v průběhu mistrovských utkání. Přibyli mu pouze dva odchovanci Jirka Novotný a Ondra Krok. Přesto skončilo mužstvo po podzimu sedmé, když od třetího místa ho dělil jen horší brankový poměr a jako jediné dokázalo porazit podzimního vítěze Slovan Kadaň 2 : 0 brankami Kroka a Kohoutka. Podzim začal utkáním v Doksech /vyhráli domácí 0:2 – bývalý účastník divize/ a v předzápase pod vedením nového trenéra ing. Karla Marečka rozdrtil dorost domácí družstvo 5 : 0 ! Střelecky se prosadil autor čtyř branek Sklenář, pátou připojil Šperlík. Na den 7. října bylo pozváno Áčko dražebním soupeřem z NDR Aufbau Riesa k slavnostnímu otevření nového stadiónu. Bor vyhrál 2 : 0 brankami Jirky Ducháčka a Kohoutka. V odvetě v srpnu nám Němci oplatili porážku v poměru 3 : 2. V posledním mistrovském utkání 7.listopadu hostil Bor Vagónku Česká Lípa. Po 25 letech /!/ opět o body. Tisícovka diváků viděla v síti domácích nejprve míč z kopačky ing. Hendrycha, v 77.minutě Olda Ducháček hlavou vyrovnal. V tehdejší sestavě České Lípy nastoupili někteří hráči, kteří později přestoupili do Nového Boru: Jiří Hromádka, Ladislav Kurucz, Jiří Štěpánek a náš odchovanec Jaroslav Kropáček /po předcházejícím působení v Rumburku a Varnsdorfu/. Po podzimní části obsadila Česká Lípa druhé místo. Několik dní nato nás zastihla smutná zpráva: ve věku 57 let zemřel náš bývalý pravý záložník z doby po druhé světové válce Karel Hyka, který se po přestěhování do České Lípy rovněž uplatnil v mužstvu Vagónky. Nejlepšími hráči roku 1976 byli vyhodnoceni: Bořil – Kohoutek a Valdman.
B-mužstvu se na podzim nedařilo: Dvě vítězství a pět remíz stačilo
jen na druhou příčku od konce a tak měl trenér Ziml s vedoucím Vladimírem Šimůnkem plno starostí,  jak odvrátit hrozící sestup z I.B třídy. Po odchodu několika hráčů byl nejcitelněji postižen post brankáře, když Honza Doucha ohlásil přestup do Sloupu. Všech 26 mistrovských utkání v roce 1976 sehrál Ruda Reichelt. Nepatřil už mezi nejmladší, ale určitě byl jedním z nejsvědomitějších. Na druhém ročníku Memoriálu J. Lisého ve Sloupu v srpnu prohrálo Béčko ve finále se Svorem 1 : 2. V hodnocení za rok 1976 nejlépe dopadli Ruda Reichelt – Karel Holčák a Harry Rudolf.
U dorostu začal před podzimním kolem pracovat po odstoupivším trenérovi Jiřím Kortusovi ing. Karel Mareček a výsledkem bylo třetí místo v I.A třídě s odstupem dvou bodů za vedoucím Tanvaldem. Porazil jak vedoucí Tanvald, tak druhé Nové Město n. Metují shodně 2 : 1.
Starší žáci po sestupu z Krajského přeboru skončili na podzim v Okresním přeboru dva body za Českou Lípou. Střelecky si velmi dobře vedl Roman Funke.
Dne 9. října měl Nový Bor zastoupení v meziokresním utkání s Jabloncem a Libercem. Z našich žáků startovali Evžen Hrubý, Zbyšek Kazan, Libor Zajpt a Jan Král. Nejlepší žáci v tomto roce: Horák – Beneš, Kůrek. Dobře si vedli mladší žáci. Byli druzí za Pryskem. Svou soutěž vyhráli elévové.
Výbor se zabýval nedostatkem hracích ploch. Zavážení starého hřiště sutí a škvárou šlo pomalým tempem. Na přetřes přišla i úvaha o potřebě vytvořit B-dorost.